pondělí 7. listopadu 2022

Šumavská kuchařka

 Šumavská kuchařka aneb Krásy Šumavy na talíři je knihou receptů od Radka Pálka. Dílo nabízí starou, tradiční kuchyni, která je prostá a tvořená jen s několika surovin. Spoléhá hlavně na brambory, zelí a houby.

Sladká i slaná jídla jsou doplněna fotografiemi od Lucie Chramostové, aby si je čtenář dokázal představit. Obrázky úplně lákají k ochutnání. Jedná se o jednoduchou, úspornou kuchyni ovlivněnou jižními Čechami, které ji obohatily o ryby a pochutiny z nich.

„Polévka, to je grunt a kdo ji nejí, bude špunt!“

Publikace je rozdělena na část věnovanou houbám (šumavské lesy jsou hlavně plné lišek, masáků, hřibů a křemenáčů), které mě zaujala asi nejvíce, jelikož moc ráda chodím do lesa, ale neměla jsem moc nápadů, co dělat s plným košíkem. Určitě v sezóně ráda vyzkouším houbové karbanátky i houbovou omáčku či vošouch. Pak na řadu přicházejí polévky – složené jen z několika málo ingrediencí. Dříve, když bylo málo peněz, se podávaly jak k obědu, tak i k večeři. Hustá polévka totiž zasytila i pracující. Přílohy jsou zase zdrojem sacharidů, vlákniny a tuků. U sladkých jídel jsou poznávacím znakem především borůvky a z nich dělané výborné knedlíky s žahourem či koláče. K létu patří i další místní ovoce, které když se nestihne zdělat tak se zavaří nebo se udělá marmeláda. A v neposlední řadě nechybí masová část.

Autor Radek Pálka pochází z Podkrkonoší a Šumavu si oblíbil až díky manželce, která mu ukázala všechny krásy oblasti. A okamžitě se stala jeho láskou na celý život. Jezdí sem společně už 20 let a to pravidelně a často a nadále je pořád, co poznávat a objevovat.

Šumava nabízí přenádherné výhledy, je plná hub, borůvek, zurčivé vody, údolí i pastvin. Je to dechberoucí krajina s lesy, které jsou velkým zdrojem surovin a jsou plné hub, ovoce a zvěřiny. Autor vzkazuje čtenářům, ať jsou hlavně ohleduplní k přírodě, která nám poskytuje tolik darů a zbytečně ji neničí a neznečišťují.

Jsem také moc rád, že se v České republice rozmohla tak zvaná gastroturistika a že se dolů na jih či západ Čech už nejezdí jen na kola, běžky, sjezdové lyže. Lidé s mlsnými jazýčky poměrně brzy pochopili, že se v tomto koutě země dají ochutnat jedinečná jídla.

V publikaci nechybí ve zkratce kulinářská historie a tradice Šumavy. Před každou odlišnou částí díla se nachází malé nahlédnutí do minulosti. Maso bylo dříve velmi vzácné a vařilo se jen o svátcích a víkendech. Na Šumavě je vyhlášené hovězí, není divu, když se v okolí pasou skvosty, jako jsou plemena Charolais či Piemont. Šumavská ovce, české národní plemeno je zařazeno do programu uchování genetických zdrojů a zahrnuto do světového genofondu ohrožených plemen hospodářských zvířat. V řece Otavě a jejích přítocích se kdysi dali ulovit pstruzi, lipani či lososy. Zvěřina bývala výsadou králů a šlechty, až poté se dostala na stůl u mysliveckých spolků.

Šumavská kuchařka přináší recepty na „skoro“ zapomenutá jídla jako je například vošouch, povidloň či šumavská zelnice (dokonce se zúčastnil putování se šéfkuchařem pro Český rozhlas). Autor hledal a vybral pro něj ty největší šumavské skvosty a podělil se o ně se čtenáři. Pokud rádi vaříte, máte rádi Šumavu, či jste si oblíbili zmíněné suroviny, určitě do knihy nakoukněte. Na můj vkus je v díle až moc receptů z masa, ale zase mě moc mile překvapila houbová část. Sladkých receptů bych taktéž uvítala více, ale chápu, že nelze vydat všechno a jedná se pouze o výběr podle autora toho nejlepšího.

Ukázka:

Šumava je v mnohém stejná a v mnohém zcela odlišná než ostatní části České republiky. Na jaře, a především o Velikonocích na stolech nechyběly mazance, jidáše a velikonoční věnce pečené ve formách, a zejména nádivka s kopřivami, droby a masem z hlav jehňat, které se právě díky použitým surovinám říkalo hlavička. Dále se zde, a to nejen na jaře, jedlo klasické pečené vepřové s knedlíkem a hromadou zelí. V této knize knedlíkům věnuji poměrně hodně místa, a to jsem skutečně vybíral jen ty dle mého názoru největší pecky. Šumava však byla taková knedlíková velmoc, že dokonce v jedné německy psané kuchařce z roku 1880 je receptů na knedlíky uvedeno třicet devět. Od houskových, bramborových, kynutých a co já vím ještě jakých. No schválně, kolik knedlíků dokážete vyjmenovat a napočítat?

Hodnocení: 3,5/5

Velice děkuji nakladatelství Grada za poskytnutí recenzního výtisku!

 

Žádné komentáře:

Okomentovat