Duše na cestách

 Duše na cestách: Moje GR11 aneb Trochu jiná love story. Příběh o 840 kilometrů dlouhé pouti napříč magickými Pyrenejemi, který sepsala česká autorka Martina Merisi. Je cestovatelka, koučka i fotografka. Sice vystudovala historii, ale život ji zavedl do oblasti HR a well-beingu. Spojující outdoor s osobním rozvojem. Také maluje a vypráví příběhy. Miluje cestování, díky kterému může objevovat. Má ráda nadhled i smysl pro humor.

Mnoho lidí se svých snů raději vzdá, než aby po nich zkusili sáhnout.

Martině Merisi se splnil sen sepsat knihu. Není to klasický cestopis, ale dílo o rozjímáním nad světem a životem. Plné vnitřního hlasu autorky, objevů, snů, filozofování, myšlenek a mouder. Autorka se snažila zjistit na své pouti, kým může být. A celé tohle velké dobrodružství ji změnilo.

 Kniha popisuje dlouhých 43 dní na cestách a je krásně zpracovaná se spoustou opravdu povedených fotek. Je poznat, že autorka má s focením zkušenosti a mnohé snímky jsou dechberoucí. Čtenář popsaná místa v knize díky nim uvidí a lépe se vžije do děje. Nechybí ani pyrenejský playlist vybraných songů, které autorku provázely na cestách. A také je uvnitř slovníček pojmů spolu s jazykovým okénkem.

Nejde jen o to vidět nové věci, ale vidět tytéž věci novýma očima. Bedlivě vnímat, měnit perspektivu.

Autorka v příběhu používá hantýrku, cizojazyčné výrazy, španělské pojmy, skotské fráze, anglicismy, dvojsmysly, novotvary i vulgarismy. Mísí se spisovná i nespisovná mluva. Martina Merisi neohroženě vyrazila za dobrodružstvím, nepodcenila své sny, překonala strach a začala naplňovat svoji touhu po objevování. Tahle cesta změnila pohled na její život i sama na sebe.

Tohle objemné dílo vyprávějící nejen o cestování, ale i o životě, je plné rad do života a především nádherných fotografií a má kolem čtyřista stran. Já osobně si jeho čtení dávkovala, protože je v něm obsaženo mnoho zážitků, vjemů, dojmů i myšlenek, tak abych se nepřehltila. Když jsem četla dlouho, jednotlivé dny mi začaly splývat do sebe. Autorka zde promítá jaké to je, jít za svými sny a touhami.

Kdo totiž rezignuje na své sny, tomu nepomůže ani deset psychologů.

V knize nalezneme jednotlivé dny z trailu. Nechybí popsaná místa odkud se vyráží, kde se končí a k tomu je zapsán počet kilometrů, spálených kalorií i výškových metrů. Jsou zde vylíčena setkání, která v hrdince rezonovala. A dokonce našla parťáky, s kterými se na cestách velmi sblížila.

 A teď jsem tady. Ve stanu v Pyrenejích, s živobytím na zádech, trochou úspor s velkými sny. Tahle forma bezdomovectví není zas tak špatná. Je totiž dobrovolná. 

Důležité je udělat ten první krok a vydat se za dobrodružstvím. Martina Merisi se rozhodla překonat životní krizi a od prvního momentu pouti cítila vděčnost, byla okouzlená každým detailem a pohltila ji vlna endorfinů. Zahodila svá břemena a během cesty se cítila svobodná a bezstarostná.

I když to byla nezapomenutelná cesta, tak měla svá úskalí. Přichází respekt z vysokých hor, které jsou mimo civilizaci. Svoji roli hrají i finance a strach nejen z neznámého, ale i z proměnlivého počasí. Navíc opustila práci, rodinu, známé, přetrhala závazky a nic už nebude po návratu stejné. Asi první cestopis, který popisuje situaci po dlouhé cestě. Že člověk najednou nezapadá, život se změnil a je potřeba se aklimatizovat a to chce čas.

Mám kochací náladu, rozplývám se nad každým kamenem, křivou větví a kdoví čím. Za každým stromem div nedivím skřítka, všechno mi připadá kouzelný, magický, jako ze sna.

Dílo je vhodné nejen pro všechny dobrodruhy. Dočkáte se vyprávění nejen o samotné cestě, ale i dětských snech, životních peripetiích, přátelství, svobodě, horách, odvaze, lásce, strachu i dobrodružství. Na můj vkus bylo v díle, až moc filozofování, ale zase se mi moc líbilo celkové zpracování a nádherné fotografie. Autorku obdivuji, že se vydala na náročnou cestu mimo civilizaci a nebála se zranění, nedbala varování místních a vkročila do nezkrotné přírody napospas nemilosrdnému počasí. Ráda jsem si přečetla její zážitky, ale sama bych do toho tedy nešla. 

Ukázka:

Jakmile je pro nás něco důležité, kdykoli nám na něčem záleží, dokáže mysl vysázet milion důvodů, proč se krčit v koutě. Raději si sny jen opečováváme, držíme je schované v trezoru našich přání, zabušené v peřince, hlavně ať se jim nic nestane.

Velice děkuji nakladatelství Jota za poskytnutí recenzního výtisku!