Belle si dříve myslela, že je pro ni správná cesta, když vyhraje Selekci. A bude se držet Doktríny, která radí, jak se mají dívky chovat a co cítit. Ale změní ji setkání s Joni, která ji zachrání před agresorem. Otevře ji to oči, a i když neochotně, tak přesto začne naslouchat. Nejprve jsou na opačných stranách barikády a nesnáší se. Ale Joni se rozhodne Belle ukázat pravdu a vyburcovat ji. Belle zjišťuje, že mužská pozornost pro ni není vždy vítaná a nelíbí se jí, že je nucena si všechno nechat líbit. Postupně začne pochybovat o své identitě a cítí se pod velkým tlakem. Nejraději by před realitou utekla.
Oni si fakt myslí, že Zlé časy skončily. Myslí si, že to, jak žijeme, je v pořádku. Že je to normální.
V tomto zvráceném a především nespravedlivém světě mají ženy vymyté mozky a chovají se jako roboti. Dovolují, aby muži byli páni tvorstva, kterým je vše dovoleno a po ženách je vyžadovaná poslušnost. Bylo těžké číst o třídění společnosti, o plastikách pro 12 dívky či aroganci a znechucení mužů, kteří se povyšovali nad ženy. Které trpěly v botách, které jim znemožňovaly chůzi, kterým kručelo v břiše, které nemohly dýchat v upnutém oblečení, nahazovaly spoustu líčidel a stejně to nikdy nebylo dost dobré.
V ději se střídají dvě vypravěčky Belle a Joni, které snad nemohou být rozdílnější. Povrchní Belle se ze všech sil snaží být nejkrásnější - neustále drží diety, cvičí a pracuje na sobě. Mnoho hodin ji trvá nanést na sebe masku, vybrat správný outfit a fotit se v těch nejlepších pózách. Do puntíku se snaží dodržovat doktrínu. Joni pochází z rebelské rodiny, jejich otec, poté, co její matku trýznil, odešel za mladší a ony konečně mohly začít žít podle sebe. A tak jedí, na co mají zrovna chuť, nechodí na plastiky, nemalují se a pro ostatní jsou neviditelné. Jelikož nesplňují požadavky společnosti. Joni je outsider, jelikož se o sebe nestará jako ostatní, ona bojuje se systémem za svobodu a emancipaci. Chce opravdu něco změnit.
Po probuzení provedu Modlitbu těla, umyju se, odstraním svrchní vrstvu kůže a jakékoli výrůstky a ochlupení. Umyju si vlasy, nanesu vyrovnávač barvy a vyživující masku, pak je opláchnu. Osuším se a promasíruju kartáčem celé tělo, aby se mi netvořily hrbolky hříchu, pak nanesu patřičné krémy. Jeden stahovací, další vyživující, a nakonec přichází na řadu maskovací. Zatímco se krémy vstřebávají, věnuju se svému obličeji.
Holly Bourne nastavuje společnosti zrcadlo a to formou brutálního světa, ve kterém jde především o vzhled. Dílo prozkoumává standardy krásy. V něčem připomíná Příběh služebnice. Autorčiny příběhy mohu doporučit hlavně mladým dívkám, které může vypravování utěšit v tom, že na své problémy nejsou sami. Jedná se o samostatný příběh plný pomluv, drbů, šikany, dramatu, ale i traumat. Jsme svědky mnohých odporných činů, které si dělají lidé navzájem.
Mám pocit, jako by se vysoká věž, kterou jsem si kolem sebe tak dlouho stavěla, hroutila a rozpadala v prach. Tolik jsem se snažila pevně se držet Doktríny, být ta nejkrásnější Kráska, ale teď mám strach, že o svoji moc přijdu.
Kniha se liší od autorčiných předchozích děl, píše ji jako dystopii, ale přeci jen je v ní obsažena řada skutečných problémů doby- poruchy příjmu potravy, domácí násilí, pornografie, obtěžování, znásilnění, šikana, genderová nerovnost, diskriminace, či misogynie. Jako v každém autorčině díle pro mládež nechybí feminismus a snaha poukázat na palčivé problémy. V závěru díla jsou k nalezení čísla na Linku bezpečí, pokud se vám stalo něco podobného nebo máte podobnou zkušenost, či Modrou linku, která poskytuje distanční krizovou pomoc.
Probuzení nesnáším. Spánek je jediné, co mě rozptýlí od hlodavého pocitu v břiše.
Tentokrát autorka sepsala kontroverzní dílo, ve kterém jsou ženy posuzovány jenom podle vzhledu. A kde musí být nejhezčí, aby něčeho dosáhly. Standardy krásy jsou náročné a nedosažitelné, a tak se dívky a ženy každý den musí mučit, aby ze sebe dělaly krásky. Je jim předhazováno, že mají možnost volby, ale není to pravda, ty, které nedodržují doktrínu se stanou neviditelnými a společnost je odsoudí. Ztratí respekt, práci, kamarádky i lásku. Jednodušší je se podvolit tlaku společnosti a být poslušná. Přeci jen jsou odmala vedeny k pochybám o sobě samých, muži se ženy snaží oslabit a poštvat proti sobě. Držet je při zemi, aby plnili svoji roli. A chovali se a vypadali tak, jak oni si přejí.
Já si čtení užila, protože Holly Bourne ví, jak šokovat a mladé čtenářky rozhodně dokáže zaujmout. Ale za mě stále vede série Klub odložených holek, jelikož to bylo takové nejlehčí čtení a zároveň nejvíce zábavné.
Hodnocení: 4/5
Velice děkuji nakladatelství Slovart za poskytnutí recenzního výtisku!
Žádné komentáře:
Okomentovat